!!!Některé věci jdou změnit, když doopravdy chceme, ale některé ne, musíme se snažit, aby všechno zůstalo v pořádku!!!

Duben 2018

Pálení čarodějnic 04

30. dubna 2018 v 23:23 | Š. |  Obrázky
Pálení čarodějnic obraz 9

Pálení čarodějnic 03

30. dubna 2018 v 23:22 | Š. |  Obrázky
Pálení čarodějnic obraz 8

Pálení čarodějnc 03

30. dubna 2018 v 23:21 | Š. |  Obrázky
Pálení čarodějnic obraz 7

Pálení čarodějnic 02

30. dubna 2018 v 23:20 | Š. |  Obrázky
Pálení čarodějnic obraz 6

Pálení čarodějnic 01

30. dubna 2018 v 23:19 | Š. |  Obrázky
Pálení čarodějnic obraz 5

Já & Můj pes - 10/10 - Dopadeni!

21. dubna 2018 v 11:41 | Š. |  Povídky
Kikina se spokojeně probudila.
Vždyť dneska je den D!
Pohladila si svého Loua, který ještě chrněl a potichu se odebrala za dědečkem.
,,Dědo, oznámíme to na tu policii?" Ptá se pana Komárka.
,,Ano, to víš, že jo, má drahá" pohladil jí po vlasech a usrkl si kávy.
Tak se sebrali a šli na policii, kde jim to nahlásili.
,,Kde že to je? Musím sepsat protokol" oznámil šéf místní policie.
,,Avengrase 24" odpověděla pohotově Kristýnka.
,,Není to oblíž park Avenue?" Zajímal se policista.
,,Ano. chudáci pejsáčci" z očí se jí vydraly slzy.
,,Marku? Máme práci" vzal služební pistoli, pouta a zmizel.
,,Tak a mají to, co si zaslouží" tleskl si dědeček.
,,A to není zdaleka všechno" pousmála se Kikina.
,,Copak ještě? Ty banditi budou dopadeni raz dva, na pana Andrleho je vždycky spoleh" pousmál se pan Komárek.
,,Za třicet dní Danielova fenka vyvrhne šťěňátka" zaradovala se.
,,Už za třicet? To jsou mi novinky" pan Komárek oblékl bundu své dceři a spokojeně odešli.
***
Ve zprávách se psalo to, po čem Kikina toužila slyšet.
Tirk byl usmrcen, protože vraždil.
Všichni pejsci poputovali spokojeně do psího útulku, kde je o ně dobře postaráno.
V noci se zdál Kikině sen.
Kráčela chodbou a křičela, její Lou se opět ztratil.
Vykřikla ze spaní, když v tom se její Lou probudil a začal jí chlácholivě olizovat tvář.
,,To nic, jen zlý sen" řekla mu.
***
,,V noci jsem tě slyšel křičet" poznamenal pan Komárek.
,,Noční můra, zdálo se mi, že Lou zase zmizel" povzdychla si Kikina, zatímco si mazala máslo na vánočku, kterou jí přinesla služka.
,,Dobrou chuť" popřál jí děda a usrkl si své rituální ranní kávy.
,,Tobě také, dědo" a po snídani si Kikina v kalendáři odškrtla další den, kdy si může odvést svou bíglo-kavalíří fenku domů.

Vítám tě, jaro...

20. dubna 2018 v 13:27 | Š. |  Fotím...
Byla jsem venku a tak mě okouzlila spousta krásných stromů..
Větví..
Zlatého deště...
Pampelišek...
A nádherných rozkvetlých stromečků..
Jaro se nám vydařilo, je to skoro jako v létě... 😀
****
PS: Omlouvám se za špatnou kvalitu, foceno mobilem...


Když zavřu oči

18. dubna 2018 v 17:57 | Š.
Když zavřu oči, tak myslím často na bratra, kdepak je, co s ním je?
Je to těžké, se trápit kvůli někomu, kdo se navěky ztratil a neví se, co s ním je.
Byl to skvělý kluk, ale alkohol z něho udělal darebáka.
Mně je z alkoholu špatně, páč beru prášky a nesnesu ho.
Trpím schyzoafektiální poruchou, jednou za tři měsíce beru injekci.
Když zavřu oči, tak se v duchu ptám...proč zrovna já??
Je to těžký s tím bojovat, každý den polykat tucet prášků, aby se neobjevili vidiny.
Vidím Satany, ďábli, démony a mám chuť běhat po ulici nahá, v každém vidím
nepřátelé a mám chuť je buď zabít nebo znásilnit.
Psychiatrička mě nebere vážně, ptá se, jestli bych toho byla schopná.
A já jsem řekla, že ne. Ale stejně si myslím, že na mě všichni serou, že mě nikdo nemá rád,
páč jsem divná. A tlustá. Ztloustla jsem zkrz ty pitomý prášky.
Když zavřu oči, vidím svojí nebožku babičku, snažila by se mi pomoci, kdyby žila?
Kéž bych jí ta poslouchala, učila se a stala se doktorkou, tak jak by si přála.
Ona pracovala jako zdravotní sestra.
Moje nemoc se zpustila až na učňáku, kde jsem začala přemýšlet o smrti a ctěla jsem skočit pod vlak.
Zavolala jsem si sanitku a ta pro mě přijela a skončila jsem na dětském oddělení v psychiatrii.
Chvíli se zdálo všechno v pohodě, ale pak se mi to zpustilo zas.
Skončila jsem ve Velké Bitéši, kde jsem strávila téměř jeden rok.
1) Bohunice...bipolární porucha
2) Velká Bitéš...maniodepresivní porucha
A pak jsem v roce 2016 skončila v krizovém centru v Bohunicích.
Měla jsem pocit, že mě všichni pomlouvají, že jsou všichni proti mě.
Tehdy můj přítel na mě zavolal 112 a já jsem tam skončila.
Chtěla jsem domů, házela jsem tam nádobím, ale jak utíkal čas, tak jsem přestávala věřit ve svůj život.
Musela jsem tehdy ukončit své studium na učilišti, kde jsem se učila prodavačkou-výrobcem lahůdek.
Říkám si občas, zda-li je to noční můra, kterou prožívám anebo zda-li je to doopravdy.
Neměla jsem se narodit, mamkam předemnou čekala trojčátka, které potratila.
Snad by byli lepší, než já...
Nepotřebuju soucit ani lítost, je to akorát na hovno!!